Zápisky z dovolené v Rakousku

Podávám tímto zprávu o dovolené v Rakousku. Na týdenní volno jsme odjížděli s obavami ohledně počasí, předpověď ukazovala celý týden zataženo s deštěm nebo přeháňkami a poměrně chladno. Cesta proběhla bez zásadních problémů, jen provoz byl silný a tak jsme občas stáli v kolonách. Elsina byla na své první dlouhé cestě úplně v pohodě, celou dobu v přepravce v kufru ani nemukla, zvládni jsme to s několika přestávkami a kolem 6 hodiny večerní dorazili do Ramsau pod Dachsteinem do pensionu Bergschmied  www.bergschmied.at/. Ještě večer jsme si šli projít cestu k supermarketu Billa kvůli nákupu proviantu v dalších dnech; byla kosa jak v Rusku, urcitě pod 10 stupňů. V horních partiích kopců ležel sníh, prý od výšky nad 1700 metrů nad mořem.

Jako obvykle jsme v obchodu Sport 2000 nafasovali knížečku, do které se sbírají razítka, která je možné obdržet na jednotlivých horských boudách a chalupách. Při nasbírání alespoň 55 bodů postupuje účastník do týdenního slosování o horský batoh. Pro kluky to bývá celkem fajn motivace pro šlapání na tůrách. První den jsme se vydali na cestu kolem kopce Rittisberg www.rittisberg.at , bylo zataženo, ale nepršelo. Cesta čítá cca 17km, vede po vrstevnici s výjimkou několika stoupání a klesání. Po cestě je možné nasbírat několik razítek na chalupách Ochsenalm www.quax.at/lokale/restaurant/ochsenalm, Sonnenalm www.die-sonnenalm.at/almhuette.htm a Halseralm www.kalwin.at/halseralm/halseralm/index.html (více než 400 let stará chata); stejně jako pohladit rozličná zvířátka, která pro obveselení mladších turistů na chajdách chovají. Na počátku cesty Elsina narazila na kachničky v malém rybníce a jako správný lovecký pes jim dala co proto. Neměli jsme s sebou kameru a tak jsme se ještě před odjezdem poslední den k rybníku vydali znovu a ty "gagy" pořádně prohnali, aby na nás celý rok nezapomněli.

Druhý den jsme šli na naši oblíbenou tůru kolem 5 chat - "5 Hutten Weg". Vychází se z Ramsau z výšky 1333m, do kopce směrem k chatě Brandalm www.brandhof.com/e-sommer-brandalm-ramsau.html , dále Austria Hutte www.alpy.net/dachstei/austriahutte.php  (zde je nejvýše položené muzeum v Rakousku a také jediný neochotný a blbý Rakušan, kterého jsme na všech našich cestách po této krásné zemi potkali), až se dojde ke spodní stanici lanové dráhy na ledovec Dachstein  www.derdachstein.at/en/Home.html. Vlastně všechny návštěvy chat jsou vyjma posbíraných bodů standardně také možností dát si něco dobrého k jídlu nebo pití, cesta pak lépe utíká a vy už se těšíte na další chajdu. Původně jsem nevěděli, zda to této tůry zařadíme také Dachstein Sudwandhutte  www.alpy.net/dachstei/dachstein-sudwandhutte.php, neboť je posazena na jižní straně pod Dachsteinem ve výšce 1871m, tudíž poteciálně v místech, kde již měl být sníh. Nakonec se ale ukázalo, že je cesta dobrá a tak jsme ji také pokořili. Elsa celou cestu krásně šlapala, na volno si pobíhala kolem nás a moc si to užívala. Cestou zpět dolů jsme poprvé potkali ovce, krávy a také koně, všechny nadosah. Elsa se bála takhle velikých zvířat, stěkala na ně, ovce raději vzaly roha, koně se však nebáli a tak jsme pro jistotu vyklidili pole my. Po chvíli jsme došli na Walcheralm  www.walcherhof.at/ramsau-walcheralm-dachstein.html , chajdu, kterou jsme již dříve navštívili a proto víme, že tam mají vlastní sýrárnu a produkci je možné na místě ochutnat. Co jsme však nevěděli byl výskyt malého černého psíka nejistého původu jménem Walter, který Walcheralm společně se sýrařskou rodinou obývá. Ten lump asi cítil, že Elsina přes pár dny ještě hárala a tak se ho chudák holka nemohla zbavit. Protože na ni ale nedosáhl, musela mu stačit Elsy noha, no byl to mazec. Tato zvířecí dvojice se během chvíle stala pro malé návštěvníky chaty vítanou atrakcí - myslím, že jsem Waltera zachytil na videu. Směrem k cíli jsme ještě nemohli minout Glosalm  huetten.wanderdoerfer.at/huetten/glosalm/, kde Davču zaujal typický alpský knedlík jménem Germknodel (kynutý knedlík plněný džemem podávaný s vanilkovou omáčkou, mákem a cukrem), oba chlapi a Elsinu ještě morčátka.

Třetí den, ve středu, jsme se vydali na cestu ke stříbrné chatě - Silberkarhutte www.alpy.net/dachstei/silberkarhutte.php ve výšce 1223m. Výchozí bod tůry je ve výšce cca 1000m, jde se chvíli lesem a následně po zaplacení vstupného poměrně úzkou roklí, kterou se valí hučící voda z alpských kopců. V první části se jde hlavně po uměle vybudovaných dřevěných cestách a příkrých schodech www.silberkar.com/index.php?id=8 . Zde jsem udělal osudnou chybu a nechal jít Elsu jako první coby průzkumníka. Elsina hnala po schodech nahoru jako o závod, chlapi a Jarča za ní a já se plazil jako poslední. Cestou jsem myslel, že mi prasknou bolestí stehna; štreku, která standardně dle značení trvá cca 1 hodinu, jsme zvládli za poloviční dobu. Ta největší makačka nás ale teprve čekala... U Silberkarhutte jsme si dali něco malého k občerstvení a mne napadlo, že bychom mohli využít celkem dobrého suchého počasí a dostatku volného času a dát si pořádně do těla a vylézt až nahoru na kopec do výšky 1923m. Ptal jsem se nějakého německy mluvícího staříka, který se vracel směrem dolů, jaká že je cesta. Evidentně nešel až z vrcholu a největší starost začal mít o Elsu. Ptal se, zda chceme jít nahoru s ní, prý že jsou tam kameny na cestě a tak. Když jsem mu řekl, že je Elsa horský pes a nikoliv chivava či jorkšír, tituloval mne něčím podobným jako "lidskou hyenou" a odešel. Přiznám se, že mě trochu nahlodal, ale opak byl pravdou. Elsa pádila do kopce jako o život, v patách měla Davču - společně by snad těch 700 výškových metrů vyběhli. Statečně jim sekundoval Filda s Jarčou a já opět poslední; přiznávám, že mi chvílemi nestačil dech, musel jsem odpočívat a ti čtyři na mne často čekali a ti tři notně pokřikovali a uštěpačnými poznámkami se do mne trefovali. Co vám budu povídat, vysloužil jsem si přezdívku "vyplivnutý plíce" - to myslím hovoří samo za sebe. Po cestě na vrchol jsme potkali několik horalů, českou rodinku s černých labradorem (tak vidíte, že nejsem hyena :-)) a nakonec se dotrmáceli na kopec do výšky 1923m. Pod námi, o něco málo více než 100m, ve výšce 1805m leželo krásné ledovcové jezero Silberkarsee  www.flickr.com/photos/rudi_valtiner/553338821/ .  Být to na Jarče, bývala by k němu již nešla, tak jsme s chlapama zaveleli a za chvíli byli u jeho břehu. Elsa lítala kolem jezera po březích, asi cítila nějaké pachy; my jsme z jezera doplnili vodu do lahví a po chvíli odpočinku se vydali zpět na vrchol a poté dolů k Silberkarhutte. První opět Elsa s Davčou a Jarčou, s patřičným odstupem já s Fildou. K chajdě jsme se dopotáceli někdy kolem půl páté, hladoví jak vlci. Naštěstí měli ještě otevřeno - Filda si dal polévku (hranolky neměli, protože nemají el proud) a my tři Kaiserschmarrn en.wikipedia.org/wiki/Kaiserschmarrn , což je taková typická rakouská dobrůtka (po návratu jsme na webu našli recept a myslím že zítra je na pořadu dne...pozn. autora). S Davčou jsme si ještě dali každý litr poctivého čerstvého alpského plnotučného jahodového mléka a vyrazili k autu. Celý výlet nakonec trval 8 hodin, ale stálo to za tu námahu. Večer jsme si dali bazén a saunu v Ramsau.

Tady je video z prvních 3 dnů   www.youtube.com/watch?v=hUYEGpPWUZE

Ve čtvrtek jsme vyhlásili odpočinkový den. Zajeli jsme dolů do Schladmingu (mimochodem v roce 2013 tam bude MS v alpském lyžování), pořídili chlapíkům vysněné sportovní boty Salomon, trochu si pospali a na doporučení pana domácího vyzkoušeli v cca 20minut vzdáleném městečku Alpenmarkt termální svět a bazény  www.thermeamade.at/ . Jarča s Dádou se ukázali jako opravdoví odvážlivci, když sjeli tzv. looping rutsche, což je v Rakousku ojedinělá zálěžitost - skluzavka, ve které vás na startu nejprve zavřou jako do kosmické lodi a následuje 8 metrový volný pád a až poté jízda skluzavkou               www.thermeamade.at/Baden_und_Schwimmen_in_Becken_mit_Sole_in_der_THERME_AMADE_in_Altenmarkt_Zauchensee_Radstadt_Eben_Flachau_im_Pongau_Salzburger_Land/Looping_Rutsche_einzigartiger_Einzellooping_in_Oesterreich_Abenteuer_Erlebnis_und_Adrenalin/ . Přiznám se, že na takové věci nechodím, vymluvím se vždy na to, že musím jako jediný z rodiny vydělávat. Pravda je ale taková, že mám prachsprostý strach a nikdo by mě na podobné výmysly nedostal.

V pátek jsme měli v plánu aktivity, které si vybrali chlapíci. Nejprve návštěvu lezeckého parku, kde vás po nezbytném proškolení jak nakládat s karabinkami a lany vypustí do lesa do řádných výšek a vy už jen lezete a lezete. Opět jsem se vymluvil na živitele rodiny, nedbal stesků Jarči, že by v přístím životě chtěla mít holčičky s bárbínama a vyslal ty tři vstříc dobrodružství. Zelenou nejlehčí sestavu zvládli v pohodě a tak se pustili do obtížnější modré. Červenou a černou již neabsolvovali, ona už ta modrá byla pěkně vysoko. Lezení zakončili tzv. "létající liškou" - flying fox; koneckonců se podívejte sami

www.youtube.com/watch?v=DVILaN2Gcjs

Chlapi měli ještě v plánu jízdu na elektrických motorkách - Filda na takové menší, zato Davča na pořádné mašině v opravdickém závoďáckém obleku. Moc si to užili, chtěli jsme to ještě zopakovat, ale bohužel už nám do konce pobytu nepřálo počasí. Tak jsme ještě využili toho, že náš pan domácí pracuje na Rittisbergu jako vlekař a chlapíci dostali každý 5 volných jízd na taková autíčka jezdící z kopce (uvidíte na posledním videu).

Avizoval jsem drezúru rakouských kachen - tak tady je krátký popis, než uvidíte video. Při jedné z cest jsme šli kolem malé nádrže, po jejíž hladině plulo asi 10 kachen. Elsina se rozhodla, že popustí uzdu svým loveckým pudům a pořádně je prožene. Vrhala se za nima do vody, plavala seč mohla a snažila se je dohnat. Když se některá z kachen vznesla a letěla pryč (my si myslíme, že záměrně, aby odlákala pozornost od těch zbylých), Elsina za ní neuvěřitelně dlouho běžela; skoro jsme měli strach, že se nevrátí. A pak vše znovu a znovu. Prozradím, že nakonec žádnou nelapila, ale legrace to byla náramná. Tady je vše na vlastní oči   www.youtube.com/watch?v=wmTDqXjgW9A . V pátek večer jsme jestě zopakovali koupání v termálních bazénech.

V sobotu, den před původně plánovaným odjezdem, jsme se vydali na tůru kolem kopce jménem Kulmberg, počasí nám ale již nepřálo, téměř celou cestu pršelo, prostě nic moc. Proto jsme se rozhodli, že se ještě ten den sbalíme a navečer vyrazíme směr domov. Bez kolon a nějakého velkého zdržování jsme po přesně 5 hodinách kolem půl jedné ráno v neděli dorazili na Kladno. Dovča byla myslím super, týden nám všem neuvěřitelně utekl a celé rodině včetně Elsiny se moc líbil !